Kam odcházejí duše po smrti? Mnoho z nás se zajímá o to, kam odcházíme po smrti a kam odešli naši předci. V různých Písmech lze nalézt množství pojednání o onom světě. Ti, kteří nevěří v existenci jiných životů, či jiných světů, se nazývají ateisté. Známý ateista a zastánce metody přímého poznání Čarvák nevěřil, že po smrti existuje život. Nepřijímal nic, dokonce ani důkazy Písem. Přijímal pouze to, co mohl vnímat přímo svými smysly. Šrímán Mádhváčárja však Čarváka umlčel:

„Je-li tvoje metoda přímého poznání tvým jediným důkazem a za tímto tělem neexistuje duše, neboli neexistuje posmrtný život, potom tvoje názory nejsou nic víc než slova. Máš snad pro svoje tvrzení nějaký důkaz? Jestliže máš, pak uznáváš jenom slova. Jestliže nemáš, potom jsou tvá slova sama tím důkazem. Viděl jsi snad na vlastní oči, na základě jejichž vidění vedeš svoje žáky, že po smrti nic neexistuje? Tvoje rady se zakládají jen na několika slovech. Znamená to tedy, že uznáváš pouze slovní důkazy, jinak bys musel být potichu. Jestliže nesouhlasíš s domněnkami a přirovnáními, jak můžeš říci, že v těle neexistují orgány, jako třeba oči. Proč? Protože jsi schopen vidět pouze vnější část část oka, nikoliv však vnitřní. Představ si, že ti ajurvédský doktor předepíše, abys užíval čisté ghí, ale ty nemůžeš přijmout rady svého doktora jako fakt, neboť jsou to pouhé kombinace slov. Nezveš tím snad svoji vlastní smrt?“

Prostí nevědomí lidé považují toto tělo tvořené pěti elementy za duši, čímž se ochotně poddávají Čarvákovi. Někteří považují za duši smysly a jiní zase životní vzduch. Budhisté určili inteligenci za duši, protože je jemnější než tělo. Tito všichni jsou ateisté. Jestliže není přijímáno znovuzrození, potom by měly být zavrženy jak védské rituály, tak požitek plynoucí z jejich výsledků a stejně tak by měla být zavržena i existence Boha, který udílí všechny výsledky. Vyvstanou-li vlivem poddanosti Čarvákovi pochyby o znovuzrození, potom člověk obdrží díky vážnému přestupku zapomnění na Nejvyššího Pána tělo nehybného objektu, jehož vědomí je zcela zakryté. Duše se od hrubohmotného i jemnohmotného těla liší. Je věčná, nerodí se, neumírá, nevyvíjí se ani nestárne, jako je tomu u hmotného těla. Písma jako jsou Smrti, Šruti, Purány atd. to znovu a znovu potvrzují. Tak, jak je uvedeno v Písmech, ti, kteří znají duši jako věčnou, nemohou zamítnout teorii znovuzrození a závazně se tak podřídit ateistům. Jestliže si nepřipustíme existenci znovuzrození, potom se pokusy o osvobození z otroctví a ctnostné i nectnostné činnosti i s jejich výsledky stanou naprosto zbytečnými. Neprochází-li lidská bytost znovuzrozením a je-li stvořena pouze proto, aby zemřela, proč se potom člověk tolik stará o to, aby vypěstoval obilí k jídlu, aby si postavil střechu nad hlavou, proč oblečením zakrývá svoje tělo, proč se tak snaží o to, aby byla jeho žena, děti a příbuzní šťastní, proč se stará o svoji i jejich budoucí prosperitu a doufá, že se dostaví radost ať už v tomto, nebo v dalším životě?

Zapomeňme teď na lidskou rasu a podívejme se na všechny ty nehybné objekty, na ty, jež neprochází zrozením a smrtí a také nevyvíjí tento druh snahy o přežití. Ardžuna, který byl zármutkem bez sebe, když přihlížel snahám svých příbuzných obětovat svoje životy v boji, byl na bitevním poli Kurukšétře poučen svým přítelem Pánem Krišnou o povaze věčné duše.

„Ó Ardžuno! Nikdy se věru nestalo, aby nebylo Mne, tebe, nebo těchto králů, a nikdy se nestane, že bychom kdy přestali existovat. Protože Já, stvořitel vesmíru a zdroj všech živých bytostí, jsem věčný, a stejně tak věčné jsou všechny živé bytosti.“
(Bhagavad-gítá 2.11)

„Stejně jako vtělená duše prochází v tomto těle z dětství do mládí a do stáří, tak přechází duše v okamžiku smrti do jiného těla. Moudrý člověk se touto změnou nenechá zmást.“

Výběr nového těla závisí na výsledcích činností, které byly vykonávány v předchozím těle. Toto je celé tajemství znovuzrození.
(Bhagavad-gítá 2.12)

Kde je lidská bytost, tam je také víra v Boha. Víra v Boha je darem lidské existenci. Jestliže někdo říká, že víra v Boha je vyvolána nevědomostí lidských bytostí v jejich počátečním stádiu vývoje a že rozumovým uvažováním je víra postupně vypuzena, poukazuje tím jen na chybu, která se nemůže vždy a všude opakovat. Každý bude souhlasit s tím, že pravda je kdekoliv a v jakékoliv době stejná, neměnná a věčná.  Přičteme li deset k deseti výsledek bude dvacet, sečteme-li deset a deset na jakémkoliv místě výsledek nemůže být nikdy dvacet pět. Víru v Boha můžeme obdržet i na vzdáleném ostrově. Jestliže se člověk snaží stát velkým, pak musí uznat existenci Nejvyšší Osobnosti Božství, jiných světů, znovuzrození atd… Život který trvá jen několik dní, může být tímto posílen. Víra v Nejvyšší Osobnost Božství je samozřejmostí, která náleží lidským bytostem. Proto lidé vlastní tak vysoce vznešenou naději a dalekosáhlou vizi. Samotný Pán Krišna říká v Bhagavad-gítě:

„Všechny planety počínaje Brahmalókou neboli Satjalókou až dolů na nejnižší planetu, jsou dočasnými příbytky. Bytosti na těchto planetách jsou subjekty znovuzrození, avšak ti, kteří se Mně – objektu čisté oddanosti odevzdají, se již znovu
nenarodí.“
(Bhagavad-gítá 8.16)

„Výsledkem ctnostných činností materialistů je, že odcházejí na nebeské planety. Poté, co výsledky svých zbožných činností vyčerpají, se znovu vrátí do tohoto světa. Lidé, kteří touží po ukojení smyslového požitku tím, že lpí na principech tří Véd,  dosáhnou opakované zrození a smrt.“
(Bhagavad-gítá 9.21)

Ve Šrímad Bhágavatamu Pán říká: „Ó Uddhavo! I když lidé následují povinnosti předepsané jejich příslušné kastě, strachu se nezbaví. Hospodáři, kteří provádí oběti a uctívají polobohy, se za své zbožné činnosti dostanou v příštím zrození do nebe. Tam si užívají smyslový požitek stejně jako polobozi.“
(Šrímad Bhágavatam 11.10.23)

„Dokud má živá bytost na svém kontě kredit, jenž získala vykonáváním ctnostných činností, tak si užívá nebeských rozkoší. Avšak poté, co nashromážděné výsledky ctnostných činností úplně vyčerpá, spadne vlivem času znovu na tuto hmotnou planetu a to i přesto, že si to nepřeje.“
(Šrímad Bhágavatam 11.10.26)

X