Šríla Bhakti Rakšak Šrídhar Dév-Gósvámí

V Kurmakšétře, hned za Purím na jihu, žil jeden Vaišnava jménem Vásudéva. Trpěl leprou – ovšem jakou leprou? Spousty červů vypadávaly z jeho ran na zem. Aby tito červi neumřeli, sbíral je a znovu si je vkládal do ran. Byl to bráhmana. Jakýmsi způsobem ve svém nitru pochopil, že „Pán přišel a já tak dostanu příležitost se s Ním setkat.” Maháprabhu do toho kraje skutečně přišel, zdržel se ale jen na chvíli a opět odešel. Když se Vásudévovi doneslo, že Pán, popisovaný jako nějaký „sádhu” s výjímečnými schopnostmi, přišel a před pouhou chvílí odešel, zhroutil se samým zklamáním na zem. „Jak se to mohlo stát? Ani na okamžik mi nebylo umožněno Pána zahlédnout. Přišel a zase odešel a já se s Ním nemohl ani setkat, obdržet Jeho  daršan.” Maháprabhu už mezitím urazil téměř míli, když najednou pocítil něco, co Ho táhlo zpět. Začal proto utíkat; rozběhl se zpátky, našel Vásudévu a objal ho. Celé Vásudévovo tělo se změnilo. Lepra zmizela a namísto ní tělo oplývalo krásou. Vaišnavové se cítí být spíše těmi nejubožejšími z ubohých. Jsou těmi nejpokornějšími ze všech pokorných. Cítí se být nižšími nežli stéblo trávy. To je dainya, pokora. Bhaktivinód Thákura na jednom místě popisuje, jak můžeme rozpoznat, kdo je Vaišnava. Jak to pochopit?

Co je klíčem ke správnému úsudku? Dainya: pokora. Přirozená, skutečná pokora. Předstíraná pokora je bezcenná; předstírání se necení nikde. Skutečná pokora se může projevit pouze tehdy, když bytost cítí své spojení s autokratickým Pánem,
svým Pánem. Pouze tehdy může cítit pokoru. Služebník autokrata nemá žádné postavení, žádné ego, či cokoliv jiného. Přirozená pokora tedy představuje bohatství. O jaký druh bohatství se to však jedná, že je schopno zajmout i autokrata? Opravdovému služebníkovi se tohoto postavení k Pánovi skutečně dostává. On se cítí být ke svému upřímnému služebníkovi také přitahován. On není bez srdce. Může být autokratem, to však neznamená, že by neměl srdce. Služba je tedy nutná, nic jiného. Jak může dosáhnout tohoto postavení, pokračovat a rozvíjet ho? Jak je to možné? Šraddhá, víra nám daruje pochopení. Pouze jedna věc je požadována a nic jiného: laulyam api mulyam ekalam. Považujeme se za velké oddané, ale ve skutečnosti jsme oddanými pouze svým oděním. Avšak skutečné
vnitřní prahnutí, to by mělo vycházet z celého srdce. Pouze si to přej a získáš to, ovšem tohle chtění musí být nefalšované; musí být upřímné, laulyam. Potom ti nic nemůže přivodit potíže. Jestliže si to nepřeješ, nedosáhneš toho. Skutečnou hodnotu tedy Vnitřní žádost může být uspokojena jedině vědomím Krišny představuje pouze naše opravdová touha. Neodmítat to. Pochop hodnotu té věci, prahni po ní a dosáhneš jí. Šraddhá, víra je to, o co tady jde: to je ta věc, ta nejvyšší věc, která jediná dokáže uhasit mou vnitřní žízeň. Jakým způsobem však v sobě můžeme tohle upřímné prahnutí vyvinout? Stykem se sádhuem a s pomocí Písem se můžeme pokusit o naplnění naší vnitřní žádosti. Vnitřní žádost může být uspokojena jedině vědomím Krišny.

X