Není-li žákovo srdce vyčištěné, srdce Šrí Gurua se v něm neodrazí. Pouze díky nezměrnému štěstí se měsíc bhakti, který existuje v srdci Šrí Gurudévy, maha -bhagavaty, zjeví v srdci žáka.
Bezelstný žák, který touží po skutečném prospěchu, se téměř nikdy nesetká se špatným koncem.
Žák, který se odevzdal lotosovým chodidlům Sad-Gurua, by měl mít neustále na mysli učení Šrí Rúpy Gósvámího „Šrí Rúpa-šikšá“ z Čaitanja Čaritámrity. Tímto způsobem by měl bez pokrytectví a s nejvyšší obezřetností kultivovat
odnože hari-katha, jakými jsou šravana a kirtana.
Postrádá-li život sadhaky jednoduchost a obezřetnost, dospěje k pravému opaku svých vytoužených ideálů.
Ze všech duší putujících tímto vesmírem obdrží jedna, která nashromáždila duchovní zásluhy za mnoho životů, semínko rostlinky oddanosti. Tím semínkem je víra (šraddha). K tomu všemu dojde milostí Krišny, která se projeví v podobě požehnání od Jeho drahého společníka. Žák, který je obdařen touto vírou, zasadí jako zahradník semínko ve svém srdci. Zalévá ho nasloucháním a opěvováním pokynů, plynoucích ze Šrí Gurudévových úst. Díky těmto činnostem začne rostlinka klíčit a postupně stoupá až k lotosovým chodidlům Šrí Krišny.
Rostlinka oddanosti proniká tímto vesmírem, řekou Viradžou, Brahmalókou a Paravjomou, neboli duchovním nebem a pokračuje do Góloky Vrindávany, kde se přivine
ke stromu přání lotosových chodidel Šrí Krišny. Zahradník, který je stále v tomto světě, zalévá rostlinku vodou naslouchání a opěvování, a tÍm vítá šťěstí, jež prožívá při ochutnávání ovoce prémy.